gothic

srackysrackysracky to su len pubertalne vylevy nemajuce nic spolocne s filozofiou goths... mimochodom ti pravi goths su chlapici a zeny ktori maju teraz kolo 40 rokov... ti maju pravo sa nazyvat goths a nie nejaka pubertacka... howgh...

Začalo to všechno jednou malou hrou. Byla to hra, která se zdála na první pohled naprosto nezávazná. Ano, hráli jsme si jako malé děti, dělali jsme si srandu jeden z druhého, o nic nešlo, snad jen o to trochu povystoupit z jakési monotónnosti internetového života, na kterém jsme možná byli závislí. Jenomže některé malé hry můžou vézt k hrám dalším, větším, náročnějším, smutnějším. Věci se najednou zdají být nepochopitelné, to co se zdálo dříve být samozřejmé, se najednou začalo vytrácet a na jeho dané místo přišlo něco umělého, neopodstatněného, zničujícího. Ano, ta hra se stala skutečností, přestali jsme se smát, začali jsme plakat.

Gotika se zdála být jistou cestou, zdála se být jistým východiskem, novým způsobem jak provokovat, jak ukázat co jsem. Ano, bylo to všechno, byla to hudba, byl to styl, byl to život. Až do jistého okamžiku.

Na začátku to byly pouze výsměšné komentáře mě a pár lidí. Pak se to rozjelo v diskuze a skončilo na příklad označením gotiky za neexistující. Ačkoli se to zdá nesmyslné, něco na tom přece bude. Kdo dnes vůbec gotiku pořádně zná? Kdo z dnešních gotičáku je s to gotiku dobře definovat? Kdo ví o co v tom jde? Jak se vůbec goth dnes pozná? Jak se dnes goth odlišuje od ostatních, když většina dnešních gothů poslouchá ty stejné, víceméně známé kapely a oblíká se jako metaláci? Byl tady ten dobře známý punk, byla zde anarchie, byl taky boj za svou pravdu, byl nesouhlas s obyčejným, všedním, normálním, uznávaným, morálním, konzervativním, nudným a chápaným.

A pak přišly nové teorie. Teorie o tom, že gothem se člověk rodí, přitom jediné s čím se člověk rodí, nepočítaje třeba vrozené genové vady či zápory a náchylnosti na některé nemoce, je temperament, který se během života nemění. Ale přesto se najdou ti, kteří budou ustavičně tvrdit, že člověk se musí už s nějakými vlastnostmi narodit, pokud se rozhodne se ke gotice dát. Co je tohle za výmysl - dát se ke gotice? Zjistit že je někdo gothem. "Prostě jsem jednoho dne zjistil/a, že jsem se už gothem narodil/a." - tahle věta je nesmyslná. Člověk se narodí člověkem, člověkem z měkké hlíny, kterého životní osudy tvarují a později vypálí, až se jednoho dne hliněná soška rozbije.

Jenomže pak jsem narazila na věc, o které jsem vlastně chtěla psát.

Občas mám pocit, že mezi gothy je to opravdu jeden ubožák za druhým. Jakoby gothi postrádali schopnost se s jistými věcmi smířit, přestat se pořád litovat a brát život jaký je. A především to dávat dostatečně najevo, všude. Pořád jenom slyším nebo čtu různé méně či více smutné příběhy lidí, kteří si v životě protrpěli své a používají tohle jako první argument jejích spojitosti s gotikou. "Už jako malé dítě jsem byl/a jiný/á, nikdo se se mnou nebavil, svět jsem nechápal/a... prožil/a jsem to a tamto, začal/a jsem mít deprese, chtěl/a se zabít, skončil/a na psychiatrii, bla bla bla, teď jsem snad v pohodě, ale těžko říct na jak dlouho, bla bla bla, čekám na smrt TEČKA" - myslíte, že tohle je opravdu příběh tak zajímávý a nevšední, že je to něco, co vás může odlíšít, ba dokonce učinit gothem?

Občas mám pocit, jakoby se gothi chtěli předhánět v tom, kdo z nich toho zažil v životě víc, kdo z nich toho o tom životě ví víc, kdo z nich je víc zdeptaný. Kdo vůbec přišel s teorii, že gothi mají deprese? Kdo přišel s tím, že je to pro gothy charakteristické? Kdo z toho udělal mediální globální problém? Deprese je závažná nemoc, opravdu může člověku zničit život, pokud se brzy nezačne léčit a přitom vlastně nikdy není jisté, jestli se z toho člověk úplně někdy dostane.

Gothi píšou ty svoje příběhy o tom, jak hrozné měli děctví, jak nenávidí své rodiče... ano, rodiče to je taky kapitola sama o sobě. Každý jsme nějaký, i rodiče jsou lidé, i oni se můžou zmýlit, občas si myslí, že pro nás dělají to nejlepší, ale zapomenou se nás zeptat, jestli si i my myslíme, že to tak je. Všichni chybujeme. To, že většina rodičů své děti v době adolescence nechápe je normální. Není to nic převratného. Většinou z toho všichni nakonec vyrostou. Jenomže pak zůstane zášť, zůstane zloba, zůstanou neodpuštěné chyby. Ale proč? Co vám ti rodiče udělali? Upřímně řečeno, kdybych měla v dnešní době dítě a viděla že se dalo ke gotice a viděla co to předvádí, asi bych mu nařezala. Nebo ho prostě nějak přinutila přemýšlet o tom, jak se chová. Ovšem pak bych se ale nesměla divit, že mě to dítě bude nenávidět. Tohle je opravdu tak směšné. A hlavně nesmyslné.

Zajímavým příběhem ze života by se mohl pochlubit každý druhý člověk. Každý člověk si v životě zažil aspoň jednu zkoušku, přes kterou se dostal. Každý si vytrpěl své, ačkoli jiný to může vidět jako chabé vysvětlení sklíčenosti. Proč? Protože já jsem zažil/a něco ještě horšího, tak mám větší právo na deprese? Já jsem zažil/a v životě opravdové zklamání a proto vím o životě víc než ty? Opravdu si tohle troufne někdo říct? Opravdu si gotičáci troufnete někomu říct, že nic o životě neví? Opravdu si myslíte, že to, že si v životě něco hrozného zažijete z vás dělá něco extra? Že vám to dovoluje se nazvat gothem?

Každý máme svůj životní příběh, každý jsme už něco zažili, ať radostného či smutného. Ale to neznamená, že s tím budeme běhat po všech blozích a řvát "Hele, podívejte se co se mi stalo, já jsem hroznej chudáček, litujte mě, mám deprese, jsem smutný/a, a jsem GOTH!" Nezdá se vám to jako obyčejná fraška? Mně ano.

Vím moc dobře kolik jsem toho už o gotice napsala a vím také moc dobře, že ještě hodně napíšu. Neskončila jsem, tohle je teprve začátek. Ptáte se proč bojuji? Zeptejte se obecně proč člověk bojuje. Proč bojuje za to, v co věří. Proč se snaží tu pravdu ukázat světu, ať už je to široká veřejnost nebo jenom malý zlomek toho, co daný svět obsahuje. Opravdu se na tohle musí někdo ptát a musí znát přesnou odpověď, když si dokáže odpovědět sám? A opravdu tu odpověď chce znát?

Ano, jsou to samé otázky. Rétorické otázky. Nemají odpověd. Nebo vlastně mají. Mají jednoznačnou odpověď, ale každý si na ní musí odpovědět sám.

Gotika je tady, zrozená dávno nabírá jakoby novou sílu. Ale paradoxně zároveň s tou novou sílou slábne, jednoho dne umře. A bude to právě díky vám, gotičáci...

"Počáteční fáze gothic metalu se dá definovat jako gothic rock s metalovými texty." - čtu na wikipedii v článku s názvem gothic metal. Nic mě nepřekvapuje, nepřekvapuje mě ani seznam skupin uvedený pod článkem, tedy kapely jako Cradle of Filth nebo Nightwish, tohle je stará známá chyba, se kterou nejspíš nikdo nehodná nic dělat. Co mě ale překvapuje víc je, že při tomto článku je přímý odkaz na článek v angličtině, ve kterém se přímo píše, že spojení gothic metalu s gothic rockem je prostě mylné. Toho si asi autor české verze nevšiml. Koukám na další překlad a to polský. Tam toho moc není, ale píše se tam, že gothic metal má vlastně na svědomí rozdělení gotické subkultury a že lidé, kteří ho poslouchají se považují za goths.

No ano, jak tedy vysvětlit dnešní mládeži (a nejen jí), že gothic metal a gothic rock je něco úplně jiného a společný mají pouze první název ve škatulce? Zkusím to tedy s pomocí již zmiňovaného článku.

Tedy, gothic metal má již v názvu slovo metal, a každému, kdo si uvědomuje rozdíl mezi metalem a rockem musí být jasné, kde je základní kámen. Gothic metal je tedy podžánrem patřícím do sekce heavy metalu. Vznikl na začátku devadesátých let v Evropě jako jistý výsledek doom-death hudby, tedy spojení doom metalu a death metalu.

Pro tento styl je charakteristické na příklad dvojitý vokál, tedy growling a k tomu vysoký ženský hlas, nebo naopak nízký hlas jednoho zpěváka. Používá se také moderní klávesy či zkreslené kytary s proměnlivým tempem. Na gothic metal měl velký vliv právě doom metal, black metal a death metal. Silně syntetizované melodie a rytmy často skláněly k agresivitě jako v death metalu, a občas je zvuk pomalý, klidný a silný jako v doom metalu.

V textech se soustřeďuje na příklad na romantické a fantaskní pohádky s tragických koncem. Jsou často tajemné, melancholické, používají se nadpřirozené prvky, jako by se v textech vytvářely báje. Kapely hrající gothic metal se často inspirují ve svých textech, ale i ve své image, religionistikou, gotickou módou, legendami, vampyrismem a satanismem.

Pokud jde o kapely hrající tento styl, dalo by se jich najít opravdu hodně. Jsou to na příklad Asrai, Penumbra, Novembre, Sirenia, starší Tristania, Poisonblack, To/Die/for, Aesma Daeva, Flowing Tears, Lacuna Coil atd. Tyto kapely svým zněním nejen, že batcave a deathrock vůbec nepřipomínají, ale dokonce na tyto styly ani neodkazují.

Hodně lidí si myslí, že gothic metal, jak hudebně tak žánrově, má spojitost s gothic rockem, ale je založený na metalové kompozici, a špatně interpretuje široký okruh kapel, které hrají gothic metal. Tento špatný názor vznikl nejspíše díky používanému zkrácenému termínu "goth metal", který jakoby naznačoval, že ta hudba má něco společného s "goths". Ale tento žánr dostal svůj název díky atmosférickým tématům textů, které jsou ale docela jiné než u gothic rocku. Zatímco oba termíny "gothic" odkazují ke znamením zkázy, populárním v gotickém románu, gothic rock se vyvinul z punku a nemá spojení s heavy metalem, či metalem obecně.

Tímto článkem nechci v žádném případě říct, že gothic metal je špatná hudba. A už vůbec nechci žádným gothům diktovat, co mají poslouchat. Jen by si pár (nebo raději i víc) lidí mělo uvědomit, že nálepka "gothic" neznamená vždy to samé. Do gotické hudby každopádně gothic metal nepatří.

:-) http://www.gothicworld.tym.sk :-)

s tymto som sa uplne zhodla.vela krat som pocula ze gothic je z 90 percent hudobna subkultura...dokoca ma znenavideli na jednom fore preto,ze som pocuvala gothic metal a nechapala som,preco ho nepovazuju za gothic hudbu.tvrdili,ze nie som goth pretoze nepocuvam gothic rock.ze vraj vsetko je len o hudbe...podla mna nie.podla mna gothiks vznikla z tajomna,z temnoty...a vzdy si to budem mysliet.lebo je to naozaj to jedine,v com sa vsetci goths zhodnu.ja gothic metal milujem,toto je pre mna gothic a vzdy bude.nebudem sa riadit tym,co raz niekto povedal,aj keby to bola pravda.vela krat sa ma ludia spytaju preco sa tak malujem,preco sa obliekam d ciernej.a ja im poviem,preto,lebo to tak citim.naozaj nie kazdy citi neskutocne blaho ked sedi v noci na lavicke a pozera sa na spln mesiaca.nie kazdy je ohromeny ked ide po tme,len pri svite mesiaca po burke...a prave to saja gothov.pocity.nie je to o hudbe ale o pocitoch.tolko moj nazor.naozaj dobry clanok.